Sociologický průzkum na téma Jaroslav Foglar

Prosíme návštěvníky těchto stránek, aby se zúčastnili krátkého průzkumu na téma JF. Vyhodnocení dotazníků proběhne po 7 listopadu, výběr respondentů = kvótní dle údajů z Českého statistického úřadu. Prosíme o uložení odkazu na Vaše stránky či šíření mezi Vaše známé.

Nepravý zrádce lidu

15. března 2010 v 17:13 | Tomisus |  Jednorázovky
Ahoj, moji věrní čtenáři. Tuto povídku jsem psal o víkendu a douho jsem uvažoval, zda jí zveřejnit. Rozhodl jsem se pro zveřejnění. Tak doufám že se vám bude líbit a že zanecháte nějaký koment...
  • Přeji příjemné počtení..

Chlapec stál na palouku, který byl zakrytý sněhově bílou mlhou. Právě svítalo a až teď se většina lidí probouzela. Chlapec ale vstával mnohem dřív. Srdce mu bušilo jako o závod a celý se třásl.

Měl strach. Rozhlížel se kolem sebe a přitom poslouchal, zda neuslyší něčí kroky. Chlapec byl
oděn ve velmi starém oblečení. Triko mělo vybledlý odstín hnědé. Bylo mu až příliš velké. Rukávy měl roztrhané a pocákané zaschlou krví. Kalhoty byli téže barvy jako triko akorát nebyli roztrhané. Měli ovšem několik pruhovaných záplat, které k barvě kalhot vůbec neladily. Na opasku měl malý váček, ve kterém nosil dýku. Na zádech nesl toulec plný šípů, ale luk neměl.
Po několika minutách obrovského strachu se už chlapec uklidnil a posadil na trávu, která byla poseta čerstvou ranní rosou. Na obloze se náhle objevil obrovský drak. Chlapec ho okamžitě zpozoroval a vstal. Z váčku na opasku si vyndal dýku a běžel ke starému mlýnu, který stál uprostřed palouku. Drak byl červeně červený. Jeho obrovská křídla byla černě pruhovaná. Ocas úžasně dlouhý a rudý, pokrytý černými skvrnami, které pomalu zakrývaly každý kousíček ocasu. Oči měl smaragdově zelené a zorničky roztažené, aby toho co nejvíce viděl. Díky protáhlému pysku mohl vypouštět mnohem větší dávky ohně. Drak se pomalu snášel dolů a doháněl chlapce. Chlapec už neměl tolik sil, aby mu mohl pořád utíkat. Na travnatém palouku byli sem tam velké i malé kameny, kterým se úspěšně vyhýbal. Teď se mu to ale nepodařilo. Levou nohu zavadil o kamnech a spadl na zem. Chtěl se zvednout, ale nešlo to. Měl zlomenou nohu.
Drak se už snesl k zemi. Byl pouhých pár centimetrů nad zemí, když v tom se opět vznesl. Chlapec si myslel, že má vyhráno ale to ještě nevěděl, jak se mýlil. Drakovo křídla byla najednou ještě rudější a poté se proměnila v oheň. To samé se stalo i s ocasem, hlavou a potom i celým tělem. Obrovský žár, který vznikl se přetvořil do velkého vznášejícího se klubka. Chlapec rychle a hluboce dýchal. Dokázal si už i připustit že zemře. Téměř každý den bojoval za jeho vesnici a vždycky zvítězil. A teď je tu sám a bez pomoci. Nedokáže se ubránit. Po tváři mu steklo několik slz. Nechtěl umřít. A hlavně tady a teď. Byl nejlepším dětským bojovníkem ve vesnici. Co by si o něm pomysleli? Ale o to mu teď nešlo. Chtěl přežít. I přes všechno utrpení, které teď celý lid snášel, chtěl žít a vyhrát.
Z velkého ohnivého klubka se vynořil člověk. Jakmile dopadl na zem ohnivé klubko zmizelo. Muž byl oděn v černých kalhotách s hnědým opaskem. Na opasku měl připevněnou pochvu a v ní zastrčený meč. Měl černé potrhané triko. Triko se tomu už nedokázalo říct. Skoro celá jeho hruď byla odkrytá.
Chlapec se opatrně posunul do zadu ale jakmile se jeho noha pohnula, zaskučel. Muž se otočil jeho směrem a vyrazil.
Jakmile byl u něho zastavil se. Chlapec si ho mohl prohlédnout z blízka. Všiml si, že má na tváři pár malinkých jizev a jednu velkou, která se mu táhla od brady až k oku. Chlapec okamžitě vzal dýku která mu před chvílí upadla a namířil jí na muže. Připravoval se na smrt, ale chtěl bojovat. Překvapilo ho, že muž ještě nevyndal meč.
"Proč na mě míříš tou dýku chlapče? Já ti nic neudělám. Chci ti pomoci," řekl slušně muž.
"Vážně?" zeptal se opatrně chlapec. Teď mohl pouze doufat. Utéct nemůže a s malou dýkou proti velkému meči neměl sebemenší šanci. V duchu se modlil, aby někdo přiběhl a zachránil ho.
"Ano. Chci ti pomoct."
Z malého křoví které bylo za chlapcem se ozvalo zašustění. Otočil se a uviděl svého kamaráda Stheriu jak napíná tětivu na svém luku. Jakmile tětivu dostatečně natáhl, pustil jí. Šíp vyletěl a během jedné sekundy se zabodl do hrudi muže na místě, kde měl srdce. Muž zahekal a skácel se k zemi. Jeho tělo dopadlo přesně před chlapcovy nohy.
"Co jsi to udělal?" vyštěkl na něj. Chlapec uvěřil tomu, že mu muž chtěl pomoct a tak se rozhodl jej bránit.
"Zachránil jsem ti právě život," odsekl Stheriu.
"Ale on mi chtěl pomoct!"
"Houby pomoct! Chtěl tě zabít. Drakové mají vždycky obrovské štěstí! Jsou sice ohromně tupí, ale mají štěstí!" vykřikl.
"Štěstí? Ty a vůbec celá vesnice nedokážete pochopit, že drakové jsou chytřejší než my. A někteří jsou i hodní. Ale vy ne! Když jeden drak před miliony lety napadl jedinou vesnici tak hned všichni draci musí být zlí. Není to tak?"
"Zavři ten svůj pysk! Tímto jsi zradil náš lid. A budeš za to odsouzen."
"CO?" zeptal se nevěřícně chlapec. Nemohl tomu uvěřit. Jeho kamarád Stheriu ho chce zradit. Chlapec věděl že Stheriu usiloval o pozici nejlepšího dětského bojovníka ve vesnici, ale myslel si, že jsou kamarádi. Teď věděl, že určitě nejsou. "Ty mě chceš zabít?" zeptal se chlapec, protože si uvědomil jaký trest je za zrazení lidu. SMRT!
"Když nad tím takhle přemýšlím tak: ANO! Chci tvé místo Zeitere. To sis toho nevšiml? Už měsíce o to usiluji. Nikdy se mi to nepodařilo. A tak jsem k tomu přistoupil trochu razantněji! Když tě zabiju stanu se nejlepším bojovníkem. JÁ a jenom JÁ!"
"Ale," chtěl namítnout chlapec ale to už Stheriu zavolal stráže.
"To je ten zrádce. Tvrdil, že mu chtěl Dračí muž pomoci a že nás zabije, pokud tomu neuvěříme. Vychloubal se tím, že je nejlepší dětský bojovník ve vesnici a chtěl mě zabít," řekl Stheriu jakmile se vojáci dostavili. Chlapcem projela zlost. Polovina věcí co právě řekl, nebyla pravda.
Vojáci byli tři. Všichni byli v lesklém stříbrném brnění. Na hlavě měli též stříbrnou helmu.
"Máme ho zatknout pane?" zeptal se jeden z nich.
"ANO!" řekl majestátným hlasem Stheriu. Všichni se ke mně vrhli a zvedli mě. Zaskučel jsem bolestí.
"Dejte mu něco na uklidnění," ozval se Stheriu. Jeden z vojáků popadl kámen, o který zakopl a uhodil chlapce do hlavy. Všechno kolem něj se ponořilo do tmy. Byl omráčený.
Vojáci ho nesli dlouhou cestou do vesnice. Jakmile přišli k velké dřevěné bráně okamžitě jim vojáci, co měli službu otevřeli. Vstoupili do vesnice Umagurrik. Bylo tu asi padesát domů z toho většina byla obytnými. Další sloužili jako obchody, radnice, divadla a také vězení. A hned vedle vězení bylo popraviště. A právě sem nesli Zeitera. Stheriu byl známý tím, že mluvil vždy pravdu a tak mu všichni uvěřili tu jeho historku o zrazení lidu. Jakmile vojáci dorazili k popravišti Zeiter se probudil.
"Kde to jsem?" zeptal se. Vojáci ho ale místo odpovědi popadli a přivázali ke kůlu. Zeiter si náhle uvědomil kde je. Na POPRAVIŠTI. Kolem popraviště se objevil velký dav lidí. Zeiter by v tom davu nejradši viděl své plačící rodiče, ale věděl, že je tam neuvidí. Jeho rodiče totiž byli také popraveni za své názory. Zeiter nechtěl umřít. Chtěl žít. Chtěl kopat nohama. Prosit o milost ale věděl, že by to bylo zbytečné a tak se o to ani nepokoušel. Musel se s tím nějak vyrovnat, ale nešlo to.
"ZABIJTE TOHO ZRÁDCE!" křičeli všichni a Zeiterovi se přitížilo. Stheriu ho podvedl. Chce ho zabít. Zeiter se začal rozhlížet a pak ho uviděl. Stheriu stál opřený o opěrný sloup jednoho domu a zlověstně se usmíval.
K Zeiterovi přistoupil nějaký přestárlý muž v bílém saku a bílých kalhotách.
"Kdo jste?" zeptal se Zeiter podrážděně.
"Drž ten svůj pysk hezky na uzdě," řekl mu potichu muž a opět se obrátil k lidu. "Dámy a pánové! Jsme tu dnes, abychom popravili zrádce našeho lidu!" Posledních pár slov vyslovil muž obzvlášť hlasitě. Z davu se ozval jásot.
Jak se můžou radovat z toho že někomu vezmou život? Pomyslel si Zeiter. A že zrovna mě? Ne! Já nechci umřít!
"Ticho prosím!" pokračoval muž. "Zeiteredus byl dříve hodný chlapec který byl oddaným bojovníkem našeho lidu. Ovšem teď se proti nám vzbouřil a přidal se na stranu Dračí kolonie! A proto musí být stejně jako ostatní z Dračí kolonie zabiti!"
"ANO!" ozvalo se z davu.
"Pánové katové? Přistupte a konejte svou práci," řekl chladně muž a ustoupil. Stheriu se hlasitě zasmál.
"Já nechci umřít!" vykřikl Zeiter ale všichni ho ignorovali.
Katové byli dva. Jeden se postavil na levou stranu Zeitera a ten druhý na pravou. Oba dva vytasili meče a hned na to jejich ostří projelo tělem Zeitera. Zeiter pocítil palčivou bolest. Chtěl něco vykřiknout, ale nemohl. Bolest mu úplně zablokovala mysl. Po pár vteřinách rychle zamrkal a potom zavřel oči nadobro. BYL MRTVÝ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denaille Denaille | Web | 15. března 2010 v 19:17 | Reagovat

Páni. Je to úžasné. Nečekala jsem, že to bude mít špatný konec, pořád jsem čekala, kdy ho přiletí zachránit dračí bojovník. Mimochodem ten nápada je skvělý - to, že se mohou někteří lidé měnit v draky a zpět. Ještě jsem to nikde neslyšela a samotnou mě to taky nenapadlo. Rozhodně by to bylo dobré téma na kapitolovku.
Tahle jednorázovka mě dost bavila. Děj byl nepředvídatelný.
Ráda bych nějaké pokračování... :)

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 16. března 2010 v 22:30 | Reagovat

Vážně se zlepšuješ, nečekala bych, že se můžeš ještě zlepšit, ale... Páni... (ty konce už mě ani nepřakvapují :D)
Pokračování by mi taky nevadilo, i když ten konec je takový správně tajemný a vůbec... takhle mají vypadat jednorázovky, je to moc povedené

btw. asi jsem blbá, ale kde je HP-kapitolovka? nemůžu ji v tom novém menu najít :D a teď si nevzpomínám na jméno (za to se omlouvám :-( ale čtu  toho hodně)

3 Famiso Famiso | E-mail | Web | 16. března 2010 v 23:09 | Reagovat

Ahoj, ta povídka se mi líbí. Znovu dokazuje, že když sis do profilu napsal "naprosto neobyčejně nenormální" - tak jsi měl pravdu. A to je tvůrčí základ. Myslet jinak. povídka je také dobré "cvičení v popisu" ;-)

Původně jsem to chtěl napsat k poslední kapitole Prvního úplňku, ale: Tvojí velmi silnou stránkou jsou originální nápady na příběh a jeho stavbu. A akční scény, které mají děj a spád. Jsou neuvěřitelně poutavé a svižně pestré. No a slabou stránkou popis a vytváření atmosféry kolem. Jinak řečeno: téměř nepoužíváš přídavná jména (Taky teď soudím, že toto bude příčinou výhrad vůči mému Stříbrnému jezeru - tam jich je naopak přehršel). Někdy jsou také potíže s plynulostí vět (slovosled, opakované výrazy, a kostrbatější vyjádření složitějších vět). Dobrá zpráva ovšem je, že právě tohle se člověk snadno naučí sám, časem tím, že bude číst.  
=> Závěr: Máš spoustu možností, svět je ti otevřený a je na tobě, co s tím uděláš. Jinak řečeno: není rozhodující kdo můžeš být, ale kdo chceš a máš být. Ještě jina řečeno: záleží na tvých morálních kvalitách. ;-)  
=> Závěr2: Neměl jsem studovat na učitele, nepsal bych pak tykovéhle kecy. :-D
=> Závěr3: Mám problém se stručností. :-D
=> Závěr4: Jdu spát [:tired:] a už mlčím :-x
=> Závěr5: ... no dobrá, tak já už jdu ... :-)

4 Tomisus - autor blogu Tomisus - autor blogu | Web | 17. března 2010 v 14:09 | Reagovat

[1]: Všechny konce nesmějí být pouze dobré. :-) Ten nápad mě napadl když jsem četl jednu povídku o dracích. A tak jsme si spojil člověka s drakem. :-)
Ano, kapitolovka by z toho sice dobrá byla, ale já se chci zatím věnovat rozdělaným povídkám a dalším jednorázovkám.
Jinak děkuji..

[2]: Oh, thanks. Jestli to tak bereš. Jsem moc rád že se ti líbila.
HP-kapitolovka? Aha, ty myslíš Pokraj smrti? Ano, tu jsem zapomněl připsat. Hned tam bude ;-)

[3]: Ale to je právě dobře že jsi šel na učitele. Někomu se tyhle "kecy" mohou zdát zbytečné, ale pro mě mají velikou hodnotu. :-)
A s tím popisem a vytváření atmosféry. Máš pravdu. Je to moje slabá stránka. Právě na tohle se chci zaměřit v příštích mých výplodech. :-D

5 Loivissa Loivissa | Web | 18. března 2010 v 22:21 | Reagovat

Musím priznať, že tie opisy v druhom odseku mi nesedeli: príliš sa tam opakovalo slovo "měl". Ale inak to bolo perfektné. Vôbec som nečakala, že zomrie. Bol to nepríjemný šok. Ale všetky príbehy nekončia šťastne, všakže? Je dobré, že dokážeš takto nemilosrdne zabíjať svoje postavy. Mne to nejde, obzvlášť keby to mali byť deti.
Ten nápad s ľuďmi, ktorý sa dokážu zmeniť na drakov je úžasný. Mal by si o tom raz napísať kapitolovku. Alebo najlepšie knihu :-)
Ak stále platí tá ponuka na spriatelenie, bude mi cťou :D Tvoj blog mám veľmi rada. Prepáč, že ti v tomto smere odpisujem tak neskoro, ale na svoj blog som sa dostala až dnes.

6 Clarett Clarett | Web | 20. března 2010 v 13:19 | Reagovat

Ano, opravdu moc povedené. =) Promiň, že ti nepíšu nic moc konkrétního, ale prostě se mi to LÍBILO. :-)
Jestli máš chuť, můžeš se mrknout na nějaké fotky z hor na mém blogu. :)
Měj se krásně!

7 Delthrien Delthrien | Web | 20. března 2010 v 22:12 | Reagovat

Tááák, konečně jsem si udělala čas!!! A musím uznat, že se to vyplatilo :-) vážně moc povedené, lepšíš se, i když některé pasáže byly trošku nepovedené, ale přece jenom, je ti 12 :-) (je to tak, ne?! :-D) jo ale naštvals mě!!! To byl můj nápad bůůůů :-D jako to spojení člověka s drakem, kdysi se mi prostě zdálo o dračí ženě a tys mi to teď vyfouk :-( no nic moje blbost, měla jsem to napsat na blog dřív :D

8 Fial Fial | 21. března 2010 v 10:41 | Reagovat

Je to skutečně skvělý nápad. Jen by to opravdu asi bylo lepší zasdit do nějakého příběhu. Více rozvinout ty "dětské bojovníky" atd. Příběhy se špatný koncem mají své osobité kouzlo, a když je čtenář naštvaný, že to skončilo tak špatně, tak se mu tu uvnitř duše líbí...

9 Tomisus Tomisus | Web | 21. března 2010 v 11:29 | Reagovat

[5]:Ano, máš pravdu. Opravím to.
Máš pravdu. Všechno nemůže končit šťastně.

[6]:To nevadí že to zkracuješ. Já si myslím že všechno co by jsi napsala už bylo napsáno v předchozích komenátářích. A nebo ne?
Na blog určitě zajdu ;-)

[7]: To jsem rád že se vyplatilo. No, oprava je mi 11, ale to neřeš :D To byl vážně tvůj nápad? No, to teda nevím. Já ti snad vidím do snů :-D

[8]:Tome, víš nerozvinuté části jsou většinou záměrné. Každý má svojí fantazii a tím je taky sám o sobe jiný než ostatní. Myslím si že je lepší nechat čtenáře domyslet si nějaké části. Aspoň já to takhle cítím.. :-)

10 Fial Fial | 21. března 2010 v 15:41 | Reagovat

Ale mohl by jsi toho využít ještě někde jinde. Já osobně zase tak velkou fantazií nedisponuji, takže si nemůžu dovolit zahodit dobré nápady... Ale pravda je, že nechat domýšlet konec nebo nějakou věc čtenáře je poutavé a většinou to i zvyšuje čtenost.

11 Caddy Caddy | Web | 25. března 2010 v 11:41 | Reagovat

Teda!!! Naprosto originální děj!!! Spojením člověka s drakem je ta povídka ještě zajímavější!!! A ten konec jsem vůbec nepředvídala!!!
Opravdu, klobouk dolů :-)

12 plesatazpevacka plesatazpevacka | 15. června 2010 v 11:24 | Reagovat

Super! Mě úplně dostalo: "Dejte mu něco na uklidnění" :-D. Výborný děj, akorát ten kousek kde Stheriu obvinil Zeitera mi přišel trochu stručný, já bych to víc rozepsala, ale jinak se mi to vážně moc líbilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama