Sociologický průzkum na téma Jaroslav Foglar

Prosíme návštěvníky těchto stránek, aby se zúčastnili krátkého průzkumu na téma JF. Vyhodnocení dotazníků proběhne po 7 listopadu, výběr respondentů = kvótní dle údajů z Českého statistického úřadu. Prosíme o uložení odkazu na Vaše stránky či šíření mezi Vaše známé.

Výprava do podzemních pralesů (soutěžní povídka - 1. místo)

9. srpna 2010 v 21:25 | Tomisus |  POVÍDKY
Dobrodruh a badatel Jiří Sláma je v České republice i po celém světě velice slavný a významný svými odvážnými výpravami. Nedávno na poslední výpravě, kterou podnikl, objevil obrovský kámen pokrytý diamanty v hodnotě 5 000 000 000 korun. Díky jeho objevům je Česká republika známá jako rodná zem nejlepšího dobrodruha a badatele na světě. Již rok plánuje další výpravu do Afriky, kde bude hledat vchod do podzemního pralesa, který se objevuje pouze v legendách. Většina lidí si myslí, že se Jiří Sláma zbláznil, když chce podniknout výpravu založenou pouze na tak neopodstatněné legendě. Ovšem jeho příznivci, kteří mu i nadále věří si myslí, že to bude ta nejlepší výprava s největším úlovkem v dějinách lidstva. A právě tady začíná náš příběh:

"Máme všechno?" zeptal se Jiří Sláma svého kamaráda Adama Visáka který s ním podniká tuto výpravu. "Myslím, že jo." odpověděl a opětovně si prohlédl všechny tašky, co měli a kontroloval jejich obsah.
Za půl hodiny už oba dva čekali před domem Adama Visáka na auto, které je mělo odvézt na letiště. "Už jede!" vykřikl Adam Visák, div neupustil tašku, kterou držel v ruce. Když auto přijelo k místu, kde právě stáli, řidič stáhl okno. "Dobré odpoledne! Tak kam to bude vy dva badatelé?" zeptal se s úsměvem na tváři řidič. Řidič měl na sobě košili s kravatou a přes to pěkné černé sako. Vlasy měl husté černé a pod nosem knírek.
"Ahoj Tondo!" pozdravil řidiče Jiří Sláma. "Chtěli bychom hodit na letištní spoj do Afriky."
"A jak to letí? Soukromě nebo veřejně?" zeptal se řidič a do široka se usmál.
"Soukromě," řekl Jiří Sláma.
"Aha, tak to bude zase nějaká výprava jo?"
"Jo, ale neříkej, že jsi to v novinách nečetl."
"Jo, četl jsem to. Myslíte si, že pojedu pro nejlepšího dobrodruha bez jakýchkoliv informací? Naskočte si. Dveře vzadu jsou odemknuté."
"Dobře," přitakal Jiří Sláma a oba dva nasedli do krásného černého BMW.
***
Cesta na letiště trvala asi hodinu a oba dva dobrodruhové si s řidičem povídali o právě podnikané výpravě. "V jakém letadle poletíme?" zeptal se Jiří Sláma řidiče. "Tím třetím zleva." řekl řidič a ukázal na letadlo, které stálo u hangáru. "Kdo to je?" zeptal se Adam Visák. A udiveně hleděl na muže, který stál u letadla.
"To je váš pilot. Jmenuje se Michal Motejl a říkám vám, že lepšího v okolí nenajdete."
"Dobrý den. Je mi velikou ctí, že mohu právě řídit letadlo, kterým poletíte právě vy." řekl pilot letadla, když došel k autu. Byl to silnější muž okolo čtyřiceti let. Stejně jako řidič vozu měl knírek a husté černé vlasy.
"To nám je ctí, že můžeme letět s tak dobrým pilotem jako jste vy. Zatím jsem na vás slyšel pouze chválu." řekl Jiří Sláma.
"To jsem rád. Kolik máte těch tašek? Ukažte." Adam i Jiří ukázali svá zavazadla. Jejich počet činil šest. "To by se tam mělo vejít." řekl pilot letadla, když si prohlédl všechny zavazadla.
"To jsem rád. Brali jsme doopravdy jenom to potřebné." řekl Jiří Sláma a usmál se.
"Budeme muset jít, ať přistaneme v plánovanou dobu." řekl pilot a šel směrem k letadlu.
"Dobře," přitakal Adam Visák a společně s Jiřím Slámou se vydali za pilotem.
Za pár minut už byli ve vzduchu. Oba dva dobrodruhové se kochali krásou přírody, která byla z výšky tak okouzlující.
***
Za dlouhých 24 hodin přistálo letadlo na malém Africkém letišti. Když se rozevřely schody ven, čekalo na ně milé uvítání. Desítky novinářů a dokonce několik vysoce postaveným lidí. "Já vás vítat v Afrika!" řekl jeden muž v saku. "Vidíš to, Adame? Oni se kvůli našemu příletu naučily česky!" řekl Jiří a zamával všem na pozdrav. Schod po schodu si naši badatelé vychutnávali a sdíleli s ostatními nadšení z jejich příletu.
Terénním autem se dostali do afrického hotelu, který se tyčil na samém vrcholku vysokého kopce. Pro badatele je to výborné místo. Mohou z kopce pozorovat krajinu, zvířata a ptáky, kteří kroužili nad obzorem.
Při západu slunce si Jiří i Adam sedli na kopec a pozorovali překrásný západ slunce. "Jak je tady ta příroda, tak se mi západ slunce zdá mnohem hezčí tady než u nás." řekl Adam a stále se díval na slunce jako by ho hypnotizovalo. "Máš pravdu, ale od toho tu nejsme." řekl Jiří, zvedl se a odešel. Po chvíli odešel i Adam. Zapadající slunce se přesunula na druhou část polokoule a v Africe nastala noc.
***
Další den ráno si Adam s Jiřím přivstali, aby stihli vše nutné zabalit. Když měli vše zabalené, nasedli do terénního auta a odjeli z hotelu. Hotel byl postaven z bambusového dřeva a střechu napodobovala sláma. Jak se už oba badatelé přesvědčili, venku to bylo velice hezké a útulné. Pokud chtěli teplou vodu, museli si to sice odpracovat, ale to jim vůbec nevadilo. Jídlo bylo velice pestré. Samé africké speciality, které v česku nenajdete.
"Kudy teď?" zeptal se Jiří, který řídil auto. Adam seděl na sedadle spolujezdce a v ruce držel mapu. "Teď bychom měli odbočit do leva na nějakou úzkou cestu."
"Dobře, ale já tu žádnou nevidím." A ono vážně. Žádná úzká cesta nikde nebyla! Co teď? Všechno bylo porostlé vysokými travinami. "Počkej chvíli, vždyť tady musí být." řekl Adam a vystoupil z auta. Po pěti minutách přišel zpět s dobrou zprávou. Cestu nebylo možné vidět, protože byla mezi travinami.
Poté dojeli k velkému lesu a vystoupily z auta. Celý den hledali, četli si legendu, ve které se vypraví o vchodu do podzemních pralesů. Ale nic nenašli. Žádnou stopu, prostě nic! Nemůžou ale přeci doufat, že hned první den pátrání najdou vchod.
"Hmm.. Strašně by mě zajímalo, kde je ten vchod." řekl Jiří tentýž den večer a posadil se do houpací židle na jejich pokoji. "To jde o to, jestli vůbec nějaký vchod existuje."
"No tak, Adame!"
"Já vím, ale.... Nemáš žádné pádné důkazy o tom, že ty pralesy existují."
"Přijel si mě přemlouvat, abych toho nechal, nebo si mi přijel pomáhat?" ohradil se na něho Jiří.
"Dobře, dobře, přijel jsem ti pomáhat."
Tu noc Jiří i Adam slyšeli podivné hlasité vrčení. Věděli jistě, že to není někde blízko. Muselo to být někde daleko, hodně daleko. Ale jaké zvíře má tak hluboký hlas? Toť otázka.
***
Další den si Jiří i Adam povídali o hlasitém vrčení, které slyšeli v noci. Nedokázali ovšem přijít na to, jaké zvíře by mohlo vydávat tak hlasité zvuky. Po chvíli se rozhodli, že raději ven nepůjdou. Co když tam doopravdy je nějaké velké a nebezpečné zvíře? Zbytek dne proseděli u legendy a dalších spisů, které získaly o Africe a podzemních pralesech. I po usilovné práci a hledání všemožných nápověd šli do postele bez pozitivního výsledku.
***
Celý následující týden byl neúspěšný. Každý den přišli zmoženi, ale žádnou stopu nenašli. Viděli pouze pár exotických zvířat. Tak aspoň pozorovali je.
"Nějak se nás drží smůla co?" zeptal se Adam. "Hmm.. Asi máš pravdu. Po deseti dnech jsem většinou měl už aspoň malinkatou stopu. Ale asi to taky komplikuje to, že nemáme moc informací. Takže nevíme, kde přesně hledat." Adam jenom přikývl a znovu se začetl do legendy o podzemních pralesech. "Jirko, něco jsem tu našel!" vykřikl rychle Adam. Jirka se pohotově zvednul z houpacího křesla a díval se na spis. Adam ukázal prstem na místo po straně. "Co jsi našel?" zeptal se Jiří.
"Copak to nevidíš? Šáhni si sem! Je tam vosk!"
Jiří tedy natáhl prst na místo, kam Adam ukazoval. A vážně. Vážně tam byl vosk!
"No jo! Máš pravdu! Je tu někde nějaká svíčka?" zeptal se Jiří Adama a už ve skříních a zásuvkách hledal nějakou svíčku. Adam raději pořád držel prst na voskovaném místě, aby ho neztratil. "Má ji! Teď ještě jenom sirky." vykřikl Jiří, když našel svíčku.
"Sirky mám já!" řekl Adam a vytáhl z kapsy krabičku sirek. Jiří přišel se svíčkou a Adam jí zapálil. Potom opatrně přisunuli plamínek ohně k navoskovanému místu. "Už tam něco vidím." řekl Adam.
"Máš pravdu. Já taky." přitakal Jiří. "Zatáhneš, prosím, trochu závěs?" požádal ho Adam. "Jo, ale vezmi si tu svíčku." řekl Jiří a podal Adamovi svíčku. Jiří zatáhl trochu závěs a už bylo možné přečíst celý text. "Stojí tu: Odvážný cizinče, pokud jsi objevil toto písmo, jsi doopravdy mocný. Naše rodné údolí se nachází v Ukamukai. Hledej vchod do podzemních pralesů opatrně. Můžeš narazit na nějaké šelmy. Ale žádné obyčejné. Záhadné, které svět ještě neviděl!" řekl Adam a zatajil se mu dech. "Co když to hlasité vrčení byly ty šelmy, co jsme slyšeli před pár dny v noci?"
"Možné to je. Jsi doopravdy génius."
"Díky, ale kde je to Ukamukai? Nikdy jsem o takové vesnici neslyšel."
"Ale já jo. Vesnice s názvem Ukamukai, kde sídlili indiáni, se právě nachází v lese vedle jezera Tahluima. Je odtud asi 50km, takže bychom s sebou měli hodit."
Oba dva si zabalily batoh. Vzali si raději i pušku, aby mohli odolávat některým zvířatům.
Oba dva seběhli ze schodů a nasedli do auta. Během dvou hodin stáli vedle jezera Tahluima.
"Jdeme?" zeptal se Jiří. "Jo, jdeme!" přitakal Adam a vešli do lesa. Pomalu a opatrně našlapovali, aby nevyrušili případně nějaká zvířata. Když v tom Jiří něco zaslechl. Nabil pušku a udělal dobře, protože zpoza stromu na něho vyskočil tygr. Jiří nečekal ani chvíli a stiskl spoušť. Tygr padl na zem, ale pořád žil. Pomalu, ale jistě se zvedal. Jiří okamžitě nabil pušku a stiskl spoušť znovu. To byla pro tygra smrtící rána. Tygr se skácel k zemi.
Mezitím se Adam potuloval mezi stromy a hledal nějaký vchod. Šel, šel a šel, když v tom: "Áááá!" vykřikl Adam a spadl do obrovské jámy, která byla zamaskovaná listím, trávou a větvemi.
Jiří už Adama nenašel.
***
Měsíc po této tragédii už byl Jiří zpátky v České republice. Všichni chtěli vědět, jestli něco objevil, ale se skloněnou hlavou oznámil: "Ztratil se můj přítel a pomocný badatel Adam Visák. Nechtěl jsem pokračovat v této výpravě bez mého věrného přítele."
Mezitím si ale Adam užíval v podzemních pralesích. Bylo to tam absolutně jiné než u nás na zemi. Samá zeleň, příroda, kytky (i ty masožravé), řeky, jezera a v nich pitná voda. Také se seznámil s tamními domorodci, se kterými se spřátelil. Naučili ho jejich zvykům a řeči. O jídlo se nemusel starat, protože tu rostly vydatné plody. Užíval si, dokud si nevzpomněl na Jiřího. Nevěděl, jak ho kontaktovat. Vlastně tu žádný email nebo pošta nebyly. Zeptal se tedy domorodců na způsob přepravy pošty na zem. Než se nadál, přilétl bílý pták podobný holubici. Adam napsal několik vět a složený pergamen podal bílému ptákovi.
Za pár dní bílý pták doletěl do Česka a předal pergamen Jiřímu. Protože Adam už skoro zapomněl češtinu, nemohl to Jiří vůbec přečíst, ale poznal, že je to Adam. Okamžitě se vydal na místo, kde zabil tygra. Adam mezitím vylezl na povrch zemský a oba dva se shledali.
"Adame!" vykřikl Jiří a oba dva se objali. "To je super, že jsi našel podzemní pralesy! Teď můžeme dokázat, že jsem si nevymýšlel! Oni opravdu existují!"
"Ehm," začal Adam. "V těch pralesích žijí domorodci. Kdybychom oznámili, že doopravdy existují, stala by se tady z toho pouťová atrakce. A já vím že, by jim to ublížilo. Jak oni žijí v tom souznění s přírodou. Oni by to nepřežili. Já to vím."
"Aha, a já si myslel, že bude mé jméno očištěno." povzdychl Jiří.
"Prosím, Jirko, udělej to pro mě a hlavně pro ty domorodce. Prosím." prosil Adam, až Jiří přikývl.
A tak se oba dva vrátili do České republiky a přestali s bádáním. Celý národ začal považovat Jiřího Slámu a Adama Visáka za blázny, ale jenom oni věděli, že blázni nejsou. A tak místo bádání každý rok jeli na dva měsíce do Afriky. Do Podzemních pralesů, za přírodou a domorodci!  
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Caddy Caddy | Web | 10. srpna 2010 v 15:18 | Reagovat

Téda, krásná povídka :-)

2 Sai Sai | Web | 10. srpna 2010 v 17:43 | Reagovat

Velice nápadité čtení - nevím sice, o čem byly ty ostatní soutěžní povídky, ale na tvůj věk to rozhodně má něco do sebe. :-) Měl bych sice pár výhrad co se týče slohu, navíc moc nemám rád konce s nějakými moralistickými poučeními, ale jinak se to opravdu krásně četlo a 1. místo sis rozhodně zasloužil právem. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama