Sociologický průzkum na téma Jaroslav Foglar

Prosíme návštěvníky těchto stránek, aby se zúčastnili krátkého průzkumu na téma JF. Vyhodnocení dotazníků proběhne po 7 listopadu, výběr respondentů = kvótní dle údajů z Českého statistického úřadu. Prosíme o uložení odkazu na Vaše stránky či šíření mezi Vaše známé.

Deník...

Neděle, 18. května | Výhral jsem! Vyhrál jsem!

9. srpna 2010 v 21:26 | Tomisus
Tento den, kdy jsme přijel s rodiči z Chorvatska na mne čekalo doma veliké překvapení. Balíček v hodnotě 500,- korun od knihovny z Uherského hradiště. Právě do této knihovny jsem posílal jednu povídku s názvem Cesta do podzemních pralesů.
Soutěž se jmenovala Píšu povídky, píšu básně... letos na téma: Jakou barvu má svět. Doma jsem netrpělivě roztrhl balík a v něm uviděl spoustu cen. Bloky, tužka, kniha, klíčenky a mnoho jiných drobných cen. Musel jsem si říct, že jsem se musel asi docela dobře umístit, když mě takhle obdarovávají.
Tak jsem otevřel nejdříve sborník vybraných prací a potom i sborník vítězných prací. A v obou byla má povídka zveřejněna.
A když jsem se podíval ve sborníku vítězných na umístění, zjistil jsem, že jsem vyhrál 1. místo v kategorii 4. a 5. třída próza!
Nevěřil jsem svým očím. S povídkou, kterou jsem postupem času čím dál více kritizoval jsem vyhrál! Je sice pravda, že jsem omezován na text o délce 3xA4, ale stejně bych tu povídku napsal asi hodně jinak. K vítězství to ale doopravdy stačilo.
Ovšem na povídku jsem změnil názor, když jsem si přečetl povídky, které se umístily na 2. a 3. místě. Pomalu jsem je ani nedočetl, protože povídka byla napsána dětinsky, příběhu chybělo nějaké poselství a také něco, co by čtenáře mohlo zaujmout.
Neříkám, že tohle všechno má povídka má - to musíte posoudit vy- a nechci se nějak chlubit, ale myslím si, že má povídka před těmito povídkami dostala místo před nimi oprávněně.

A nakonec děkuji všem, co tuto soutěž zorganizovali a celé porotě za tak krásné 1. místo.
Povídku si můžete přečíst ZDE.

Sobota, 22. května | Já jsem taková citlivka...

22. května 2010 v 14:24 | Tomisus
Smrt! Slovo, které mě vždycky děsilo a bude mě pronásledovat do konce života. Ať už se jedná o smrt skutečnou, seriálovou, filmovou, nebo knižní.
    Když píšu nějakou jednorázovou povídku, nemilosrdně své postavy zabíjím, ale u kapitolovky je to jiné. Vžiju se do všech postav a potom když umírají, cítím divný pocit. Dalo by se to přirovnat k pocitu vinu, jelikož tu postavu jsem vlastně zabil já. Smrt mé postavy se vždy zrodí v mé hlavě a tím jsem i vrah. U psaní mě to ale vždy po pár minutách přejde. Kéž by to tak bylo všude.
    Pokud čtu nějakou knihu poprvé smrt tam pociťuji stejně jako u psaní. Je mi to líto, ale jdu dál.
    U filmu je to stejné, akorát když ten film vidím např. po třetí, tak ten pocit je už silnější. První den nepřichází. Potom nedokážu v noci usnout, ale naštěstí usnu. Ráno se ale probudím se stejným pocitem jako večer. Naštěstí přes den dokážu tento pocit přemoct a už jedu normal.
    Naposledy jsem tento pocit smrti pocítil při sledování Ordinace v růžové zahradě. Pokud se někdo koukáte, víte, že Šambera zemřel. Byl to sice záporák, své přítelkyně mnohdy jen využíval, ale když mu začal ten lichvář vyhrožovat ublížením Báry, začalo mi ho být líto. V pátek ráno jsem byl ještě v pohodě, ale odpoledne to zase přišlo. Ten pocit. Smrt! U seriálů tento pocit rád nemám. Když daný herec seriálově zemře, většinou se nějakou dobu nikde jinde v TV neobjeví a tak se mi zdá, že zemřel úplně. Pak bloudím po netu a najdu nějaké video s daným hercem/herečkou a všechno je pryč.

No, tenhle článek neberte moc vážně. Potřeboval jsem se jenom vypsat ze svých občasných pocitů..

   

Pátek, 14.května | Pátek; jeden z nejlepších dnů v týdnu

14. května 2010 v 17:08 | Tomisus
černá obloha
Už je zase pátek. Asi ten nejlepší den v týdnu. Ve škole máme dvě hodiny výtvarky, potom většinou senzační oběd a ke konci keramika. Včera jsem do školy na poledku přinesl Monopoly, tak jsme je dneska dohrávali. Bohužel jsem jako druhej zbankrotoval. Jenom díky tomu, že jsme si špatně přečetli návod, ale mně to vůbec nevadilo, jelikož bych po zaplacení dluhů neměl skoro nic.
    Na výtvarku jsme měli suplování (zase), takže jsme si dělali, co chtěli. Ale jinak celkem dobrýUkázku toho mého znuděného čmárání najdete pod perexem.
    K obědu jsme měli rybí filé s brambory. Mňam!
    Dneska jsem na keramice neměl nic ke naglazurování, takže jsem si mezitím dal do tašky vypálené sluníčko. Ano, vím, že jsem ho už dělal, ale tohle bylo pro babičku jako dárek. Potom jsem si zašel do takové komůrky a tam si nabral hlínu. Dneska jsem měl jediný cíl: vytvořit nějakou nádobku (nebo věžičku; či něco takového) na svíčku.

Středa, 12.května | Hádej kdo! Hádej kam!

12. května 2010 v 18:09 | Tomisus
Delší dobu jsem nenapsal nějaký deníkový zápis, tak jsem se rozhodl, že je načase ten deník nějak rozproudit.
    Nejdřív by možná slušelo říct něco ze včerejška. Jelikož naše třídní odjela na McDonald Cup (já fotbalu moc nerozumím, takže nevím jestli jsem to napsal dobře) a měli jsme supl, využil jsem příležitosti a sedl si k Rakovinotvorné hlavě (tak říkám jednomu kamarádovi), jelikož si Žihlátor (další můj kámoš) rozhodl, že si na judu zlomí ruku vejpůl.
    Měli jsme matiku, a co si myslíte, že Rakovina dělala? Dělali jsme prostě všechno možný s desetinnýma číslama a on takhle tam potichu vyřvával: "Kolik je jedna krát dvacet celých šest? Aha! Že by to bylo dvacet celých šest?"
    A takhle pořád dokolečka, ale kupodivu mi to vůbec nevadilo.
    A když jsme si to kontrolovali (my dva navzájem):

5.5. - Myšlenky

5. května 2010 v 19:48 | Tomisus
Při dnešní češtině (resp. čtení) jsme si četli jednu báseň. Vlastně to není báseň, ale píseň od Jaroslava Hutky - Náměšť. Z této básně jsme vybrali pět zásadních slov - úsměv, víra, láska, svoboda a pravda. A dostali jsme za úkol k těmto slovu napsat nějakou myšlenku nebo slovo. Nejdřív jsem chtěl napsat pouze slova, ale přišel jsem na pár nápadů, takže z toho vznikli takové myšlenky. Když jsme všichni něco vymysleli, četli jsme všichni postupně to, co jsme napsali. Některé myšlenky (slova) byly celkem zajímavé, ale nějaké byly přímo trapné. Vážně, jinak se to říct ani nedá.

    A jelikož si myslím, že se mi (možná) trochu povedli a chtěl bych znát váš názor, tak je tady zveřejním.

- Úsměv je znamením spokojenosti a radosti.
- Víra může být jakákoli. Někdo věří v Boha, někdo třeba v Ufo, ale každý by měl věřit sám v sebe.
- Láska je náplní a pohonem našich srdcí.
- Pravda je občas krutá, ale vždy jí na konci oceníme a ještě více toho kdo nám jí řekl.
- Svoboda je velmi příjemná, ale mnohdy jí přehlížíme a neceníme si jí.

25.4. Na týden pryč!

25. dubna 2010 v 19:54 | Tomisus
Dneska byla krásně! Teploty okolo dvaceti, sluníčko svítilo a nebe bez mráčku. Nádhera! Dneska jsem byl celé odpoledne venku a užíval jsem si. Dočetl jsem další díl Spiknutí - 365 a potom se sestrou hrál fotbal!
    Potom jsem hodinu balil. Ehm, asi nevíte oč se jedná. Se třidou jedeme na pět dní na Šumavu! Nehorázně se těším a ještě jednou těším!
    Sraz na vlakovým máme v osm, takže se i vyspíme. Beru s sebou foťák, takže po tich pěti dnech tu budete mít kompletní foto-reportáž.
    Jsme dost ulítlá třída, takže co si myslíte, že pořádáme? Třídní superstar! A já jsem moderátor! Njn, to mě baví..
    Jinak abych se vyjádřil k minulému článku. Budu mít jeden blog, ale překopám celý systém blogu. Možná ještě dnes, ale nevím.
   
Takže já se s Vámi loučím, a jdu si ještě dobalit. Doufám, že se vám po mně bude stýskat!

Váš Tomisus

23.4. Přijali - nepřijali?

24. dubna 2010 v 11:15 | Tomisus
Ten titulek je krásně zašifrovaný, co? Já rád nechávám lidi v nejistotě, ale jak vidím z komentářů, všichni jste si na to udělali jednotný názor. :-D
    Ještě štěstí že byla včera keramika. Kdyby nebyla, tak bych se asi zbláznil zvědavostí. Krásně jsem se bavil a ještě jednou udělal slunce. Tentokrát pro babičku s dědou jako dárek.
    Přišel jsem domů, udělal úkoly a hned letěl na stránky gymnázia, jestli tam náhodou ty výsledky nedali předčasně. Nedali.
    Potom jsem už byl v pohodě, ale taťka ne. On totiž odjíždět v pět na závody s takovýma malýma autíčkama. Takže mi samozřejmě nakázal, abych ho okamžitě po šesté hodině informoval. :-D
    V pět jsem si raději pustil Růžového pantera, abych se nějak odreagoval a zapomněl na to. Mamka pracovala na počítači a jednu minutu před šestou hodinou už byla na stránkách gymplu. Ten soubor s výsledky už tam byl, ale nešel otevřít. Tak mamka pár minut počkala a jednu minutu po šesté už to šlo otevřít. Zrovna jsem se smál jedné scénce z Růžového pantera a najednou na mě mamka zakřičela. Samozřejmě že jsem cestou zavadil o gauč a už byl na zem. Ale pokračoval jsem! :-D
    Mé oči zaostřili na monitor. Kde je proboha moje číslo? ptal jsem se sám sebe. Hledal jsem ho někde na pozici dvacáté, ale pak jsem přejel až nahoru. Moje číslo bylo jako PRVNÍ! Nezmohl jsem se na žádná slova.
    Body ze školy: 15
    Body za test OSP: 43
    Sice mi odečetli z testu sedmnáct bodů, ale stále jsem byl první! Nedokázal jsem to pochopit. Tolik bodů dolů a ještě jsem první?! Logika je prostě těžká, ale já jí nějak zvládl nejlíp. To není možné. Já jsem na logiku úplný poleno!
    No, radši budu končit. :-D

A ještě jedna taková třešnička na dortu. Famiso mi k minulému článku napsal:

Famiso: Ehm, tvoje jméno tě celkem dobře kryje proti všem pokusům o odhalení gymnázia na které se hlásíš (celý internet je jím zaplavený, takže najít malý záznam o tvé osobě je problém :-)), takže mohl bys nám říci sám, jak jsi dopadl?

A pokud se chcete dozvědět na které gymnázium se hlásím, musíte vyluštit název města: GYMNÁZIUM E C I N O K A R T S
Je to až moc lehké, takže to vyřešíte snadno.. :-D

22.4. Zkoušky mám za sebou

22. dubna 2010 v 18:20 | Tomisus
7:50 Příjezd před budovu Gymnázia
    S taťkou jsme dojeli autem před budovu gymnázia pár minut před 7:50 a okamžitě se vydali ke vchodu. Když jsme zde byli na Dnu otevřených dveřích škola se přestavovala. Nyní už byla celá hotová v celé své kráse.
    Rychlým krokem jsme se dostali ke dveřím, na kterých byli nalepené papíry okolo přijímacích zkoušek. Ještě jsem se ani ve škole neobjevil o mé příjmení se opět proslavilo. Skupinka študáků si prohlížela seznam uchazečů a hned jak narazila na mé jméno ozvalo se: "Hele! Tomi Paci!" Pro ty co ještě nevědí; rozhodně si odvodíte mé příjmení od toho pokřiku.
7:55 Příchod do patra přijímacích tříd
    Ještě ani zkoušky nezačaly a už jsem měl smůlu v podobě třísky, která si hezky kralovala v mém prstu. "To bude beztak znamenat smůlu," řekl jsem si potichu pro sebe, ale pokusil jsem se na to zapomenout.
7:59 Někdo mi zasedl místo!
    Když jsem se chystal do třídy pečlivě jsem si přečetl zasedací pořádek a zjistil, kde sedím. A co si myslíte? Na mém místě už někdo seděl. Řekl mi, že mu nebude vadit, když s ním budu sedět, ale já dobře věděl, že musíme sedět sami. Tak jsem si sedl na místo kde nikdo předtím sedět neměl.
8:00 A začínáme!
    Do třídy přišla profesorka, která nás měla na starost, uvítala nás a začala kontrolovat zasedací pořádek, takže jsem zaslouženě dostal své pravé místo.
8:02 - 8:12 Vysvětlování
    Během těchto deseti minut nám profesorka vysvětlovala, co smíme a co nesmíme. Co máme dělat když… a když.
8:12 - 9:12 OSP (Obecné Studijní Předpoklady)
    60 minut. To byl čas na zaškrtávání, čtení, psaní a zase dokola. Propiska mi naštěstí nedopsala a čas byl dostatečný. Dvě otázky jsem nezodpověděl a asi u pěti otázek si nejsem jist a u dvou vím, že jsem to zvoral.
9:12 - 9:45 Dotazník
    Půl hodinu a kousek jsme vyplňovali dotazník pro školu, který ale nebyl součástí přijímání. Bylo to celkem zajímavé a někdy i srandovní. Například: Ptali se nás, proč se hlásíme na gympl. Jedna z odpovědí tam byla: Protože si na mě jeden z učitelů zasedl.
    Tak to mě vážně dostalo!  A co si myslíte, že jsem napsal? Bohužel vás zklamu. Zaškrtl jsem rozhodně ne!
9:50 Odjezd
    Z gymnázia jsem odjížděl s dobrý pocitem takže snad. Výsledky se dozvím zítra po šesté hodině na stránkách gymnázia. Chcete vědět heslo? Máte smůlu!

21.4. Den D s blíží...

21. dubna 2010 v 16:04 | Tomisus
...a já mám z toho nervy v kýblu.

    Asi si říkáte jaký den jsem nazval onom zvláštním D. Je to zítřek 22. dubna 2010. Tohle datum jsem viděl už tolikrát -naposledy v dopise- a už jsem z toho na psychiatra.
A všechno to souvisí s jediním slovem: gymnázium.
    Proč tam vlastně jdu, když nemusím? Proč tam vlastně jdu, když dojíždění mi přijde strašné? Tak proč?! Já nevím!?
  Zítra mám přijímací zkoušky, mám nervy až v Narnii a opustit kolektiv se mi zrovna dvakrát nechce. Ale něco mě na to gymnázium táhne. Vážně nevím. I kdybych o tom přemýšlel sebevíc, nepříjdu na to. Je to výzva, či něco jiného? Ano, výzvy mám rád, ale vždy si je plně uvědomuji. Tady je to jiné. Tak cizí.
    Tak mi prosím držte zítra palce - okolo půl deváté (zatraceně dobrej čas! Zrovna když mi to nejmíň myslí. No super!).

PS: Chodíte někdo z Vás na osmiletý?

Kytka
Nevím proč sem tuhle fotku dávám; vůbec nesouvisí s článkem, ale mně se líbí a tak jí sem dám...

18.4. Krásné ráno

18. dubna 2010 v 12:30 | Tomisus
    Krásné slunečné ráno. Převracím se v posteli a první sluneční paprsky nabyté energií, mě příjemně hřejí do mých ztuhlých zad. Jak já tyhle rána miluju. A právě dneska se po dlouhé době poštěstilo.
    Jako obvykle jsem se protáhnul a hned na to šáhnul po Eragonovi. Četl jsem a četl. Zapomněl jsem na starosti, které mě čekají a venku a ocitl se v Alagaësii. Ocitl jsem s Eragonem v sídle Vardenů a trpaslíků a potom vyhrál nad Stínem Durzou. A pak… zaklapl jsem knížku a ukončil tak první putování s Jezdcem Eragonem.
    Skoro po třech týdnech jsem dočetl první Odkazu Dračích jezdců. Takže během týdne očekávejte trochu rozshláhlejší recenzi na téma: Odkaz Dračích jezdců - Eragon.

    Teď jsem ukončil ranní kapitolu a teď přejděme na tu dopolední.

    Když jsem přišel na svůj blog nemohl jsem uvěřit svým očím. Clarett byla tak laskavá a vyrobila mi nový design. Já jsem s ním teda nadmíru spokojený. A tím to nekončí. Byla ještě tak laskavá, že mi ho dokonce i nastavila.
    Clarett, chtěl bych Ti moc poděkovat za tento úžasný design, který se mi tak moc líbí. Díky!

    A teď se s Vámi rozloučím. Dneska pečeme k obědu maso na krbu, tak si pochutnám. Nechť najdete svůj wyrd.
Krb
 
 

Reklama